Přerovský deník (18.5.2011)
V květnových Přerovských listech nám pan náměstek Hluzín v souvislosti se záměrem města a kraje vystavět v Přerově spalovnu odpadů sdělil: „Vždycky mě učili, že na světě je něco za něco a osobně soudím, že Přerované musejí něco dostat – nějakou přidanou hodnotu, nejen případných padesát pracovních míst. Dovedu si představit sníženou, nebo garantovanou cenu za vytápění a odvoz odpadu… případná výstavba ZEVO by přece mohla výrazným způsobem posílit naši vyjednávací pozici, směřující k dokončení dálnice. Já se protestujícím lidem nedivím, protože samotné slovo „spalovna“ zní hrozně. Jasno v této věci mají pouze přerovští populisté, kteří hovoří o stovkách či tisících kamionů a dýmících komínů, plných jedovatých plynů… mám pocit, že někteří svatí bojovníci proti spalovně schválně lidi panikaří. Balamutí je za jediným účelem – aby jim to přineslo politické body. Tyto populistické spolky udržuje podobné chování politicky při životě.“
I teta Kateřina ví, že původní duchovní obsah rčení užívaného v dávných římských modlitbách „Dávám, abys mi dal“, aneb princip „něco za něco“ nelze zneužít pro handlířské směny typu „dálnice za spalovnu“, „snížená cena tepla za spalovnu“… Nepochybně by nás v dané souvislosti tato svérázná knižní postava upozornila na další rčení a přísloví, jež mají za cíl kultivovat naše lidské konání – Nemůže každý skvostný oděv míti, ale čistě může každý choditi – Není všechno zlato, co se třpytí – Jedna chyba sto jiných za sebou táhne – Všude chleba o dvou kůrkách – Zdraví je dobro, o němž nevíme, dokud ho neztratíme.
Přijde mi velmi nespravedlivé podsouvat rodičům z iniciativy „Za naše děti proti spalovně“, že mají hrůzu již ze samotného slova spalovna. Kdyby si dal pan náměstek práci a pročetl si alespoň jejich facebookové stránky (či Dýchej v Přerově), zjistil by, že se jedná o širokou skupinu vzdělaných lidi (nikoli „ekologických teroristů“), kteří si problematiku nakládání s odpady důkladně nastudovali, neodmítají předpojatě spalování odpadů jako jeden z možných způsobů jejich likvidace, vnímají však danou problematiku odpadů ve všech souvislostech. Argumentovat proto pro potřeby padesátitisícového Přerova příkladem spalovny ve dvoumilionové Vídni (naprosto jiná dopravní infrastruktura a hlavně hustota osídlení), hrozit odpadky zavalenou třímilionovou Neapolí (kvůli četným stávkám popelářů), srovnávat naši banánovou republiku se Švýcarskem (vytvoříme méně než polovinu odpadů na hlavu, zbytkový 45% odpad spalují rovnoměrně v cementárnách a spalovnách), a dalšími vyspělými zeměmi Evropy (vytřídí o cca 40% odpadu více)… je přinejmenším, pane náměstku, stejně zapáchající jako naše odpadky na skládce v Žeravicích (Sám musíte vědět, že Přerov nevytvoří ani z jedné desetiny tolik odpadků, které by se zde měly spalovat – tzn. více než 90% odpadků bude nutné svážet z celého Olomouckého a Zlínského kraje, nemluvě o spáleném toxickém popelu, jehož množství putující zpět na skládky trojnásobně převýší roční objem Přerovem nyní skládkovaného odpadu).
A co na tvrzení pana náměstka teta Kateřina? – Podle sebe soudím tebe – Košile bližší než kabát.- Kdo chce s vlky žíti, musí s nimi výti – Vrána k vráně sedá, svůj svého si hledá – Mezi slepými jednooký králem.
Občany sdružené v koalici Společně pro Přerov, kteří se otevřeně staví proti vybudování spalovny v Přerově, nemůžete, pane náměstku, označovat za populisty. V politickém světě je za populismus označován způsob, jak se zviditelnit bez ideologického programu na základě reagování na aktuální společenské podněty, které se nesnaží řešit. Při každé naší kritice vždy realizovatelná řešení navrhujeme!
Za systém shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů vznikajících na jejím katastrálním územ je ze zákona zodpovědná obec a její orgány, nikoli kraj, jak je koalicí občanům podsouváno. Jsme přesvědčeni, že je Přerov schopen spolu s obcemi v rámci bývalého okresu řešit problematiku odpadů samostatně. Pro nejbližší období se musíme především zaměřit na recyklaci a materiálové využití odpadů (vlastní třídící linka, změna systému sběru/svozu, motivační programy), abychom dosáhli běžného evropského standardu. Současně je nezbytné zahájit jednání s Hranickou cementárnou o jejím možném podílu a podmínkách při spoluspalování přerovským okresem vyprodukovaného zbytkového odpadu.
Poslední glosa tety Kateřiny už tak jednoznačná není. – Dobré slovo i železná vrata otvírá – Jen blbec se spálí dvakrát o stejná kamna – Pomocnou ruku najdeš nejspíše na konci svého ramene – Kráva zajíce nedohoní – Každá liška svůj ocas chválí.
Teta Kateřina a Richard Šlechta
koalice Společně pro Přerov
